Buble's Promotion (Crazy Love Tour- Haven't Met You Yet)

Už pár let hltám, v zemích českých, velmi neznámeho a opomíjeného pana zpěváka a skutečného showmana Michaela Bublé. Jednoho zimního nedělního odpoledne jsem se rozhodl, že písniček z youtube už bylo dost a že toužím vidět jeho "party" (vysvětlím později) naživo.

Na Facebooku jsem se nedočkal zájmu ze strany mých přátel, aby se ke mně přidali, nicméně druhý den ráno jsem se vydal z posledních peněz na běžném účtu a koupil dva lístky s tím, že jednu oběť seženu.

Večer jsem začal řešit dopravu do místa konání (Lanxess arena- Kolín nad Rýnem). Jednou už jsem tuto halu navštívil (hrálo se zde památné semifinále MS v hokeji se Švédskem (Rachna-kachna).

Minulý výlet mi zajistila chudinka Felicie a po dvou letech už jsem se přeci jen bál pokoušet štěstí podruhé. Letenky pomerně drahé, navíc s velmi špatným termínem návratu. Vlak jsem taky zavrhnul, a tak jsem si koupil auto :-).

Dlouho předlouho jsem nemohl nikoho sehnat, samozřejmě jsem preferoval dámský doprovod, představa 1500 km samotného v autě mě příliš nelákalo. Nakonec jsem sehnal kamaráda Filipa (moc dík) navíc na mém autě se objevily problémy, takže nakonec mi vytáhl trn z paty, když jsme za náhradní prostředek zvolili jeho sympatickou a úspornější Mazdu 3 v dieslu.

Ve středu jsme v 10 hodin ráno vyrazili za krásného počasí z Prahy, natankovali plnou a vyrazili směr D5, před Plzní jsme začali řešit plánovaný oběd a přítel na telefonu z Plzně Lukáš nám doporučil restauraci U Švejka, výborná obsluha, česnečka, guláš za lidovku (možná jsme zvyklí na pražské ceny).

Se dvěma dalšími mezizastávkami a jednou neplánovanou decentní zajížďkou jsme v cca 19:00 (hodinu před začátkem) dorazili na místo určení. Parkování v garážovém domě hned u arény proběhlo i přes velký nápor hladce.

Vstup do arény a veškerá bezpečnostní prohlídka se smrskly v natržení vstupenky a větu pořadatelky: "bitte pass."
Vyprodaný koncert začal s desetiminutovým zpožděním. Předprogram obstaralo černošské septeto, které si kapelu vytvořilo pouze pomocí svých úst. Beatboxu už je všude dost a a byť byly výkony zajímavé spíše mě nudily. Jejich velká chvilka ovšem přišla ještě při hlavním koncertu.

Michael Bublé začal hitem Cry Me A River, následovalo pár méně známých písní, pak vystřihnul svoje klasiky Everything a poté Haven't Met You Yet. Přibližně v polovině koncertu se z pódia přesunul na maličký prostor k hudební režii, tam se vrátili beatboxeři a spolu se vrátili do 40. let. Opravdu zvláštní a výjimečný zážitek.

MB si nezapomněl opět udělat srandičku a poděkoval lidem v prvních řadách, že mu zaplatili tolik peněz za koncert, ale že se mu vzadu líbí a už tam zůstane :-) za moment se samozřejmě vrátil. Zazpíval píseň Georgia od Raye Charlese a koncert se nachýlil k závěru. Tehdy mě poměrně šokovalo několik diváků, kteří při prvním rozloučení a odchodu MB do zákulisí zatleskali a pak se už spokojeně začali ubírat do útrob arény.

MB se samozřejmě vrátil a přidal Feeling Good (no ještě, aby na jeho koncertu nezazněla) a poté nadešel pro mě asi největší okamžik celé party (tak byl koncert MB hned v začátku přejmenován). MB dozpíval Feeling Good, odložil mikrofon, vyndal si z ucha odposlech a zahodil ho, aby naznačil, že už zpívat nebude, protože ani nemůže, pak prstem před ústy ztišil 13000 lidí a zazpíval kratké poděkování unplugged.

Cesta zpátky proběhla v naprostém pořádku, nejhorší bylo vymotání se z Kolína, pak krizová hodinka na parkovišti abychom nabrali síly a příjezd do Prahy, která byla naprosto ucpaná.

Stálo to za to :-)