Měl jsem to štěstí, že jsem o dnešní noci zhlédnul reprízu Otázek Václava Moravce a v těsném závěsu reprízu pořadu 168 hodin. Nechci se pouštět do hodnocení úspěchů a neúspěchů ministra Dobeše, ovšem to, co předvedla ČT mne nenechalo klidným.
Dobrá. V pořadu 168 hodin můžeme očekávat komentování událostí, tedy jisté vyjádření pohledu. Autor může popustit uzdu snahy o objektivitu a pustit se do své analýzy. Ta ovšem nesmí být tak hloupá jako se to povedlo 168 hodinám. Ministr Dobeš, podle mě, logicky rozdal karty. K obědu patří polévka, školní kuchyně ji ke svému jídlu počítají automaticky, měly by tak činit i externí firmy. Nejde o žádné nucení jezení polévky. Nicméně pokud by oběd dražší o tři koruny motivoval studenty, aby si polévku dali, je to krok správným směrem. (doporučuji dokument Jamieho Olivera o stravování ve školních ídelnách v USA, kde je mládež nechána napospas své vlastní volbě). Nicméně toto není hlavní myšlenka Dobešovy hry. Ministr se pouze snažil srovnat podmínky externích firem i školních jídelen. Podle mě naprosto správně, a ač je názor autora reportáže opačný, nemá právo použít výrazy typu nucení do polévky.
Ještě horší je ovšem vedení diskuse Václavem Moravcem. Nejprve na začátku pořadu dostali prostor stínový ministr školství Václav Chládek a expert na školství Karel Rýdl, po telefonu se pak debaty účastnil pan Jan Vitula. Ministr Dobeš dostal nesrovnatelně méně prostoru na své odpovědi a čelil i dotazům typu: "Jak dlouho ještě budete ministrem?" Při vší úctě k panu Moravci, toto si moderátor diskusního pořadu nesmí dovolit. Od udělování mandátu exekutivních funkcí a jeho odebírání je tu premiér, obdařený důvěrou volených zástupců, nikoliv moderátor České televize.
